Jarní slunce.

Jaroslav Kvapil

Jarní slunce.
To mysterium zárodků a žití jdeš požehnat, ó, svatý zjeve bílý, svět nesmírný se před tvým světlem chýlí a země lační tvoje teplo píti. Jak píseň bouře tisíc tónů zní ti vstříc z hájů, lesů, lučin v stejné chvíli a mračna jako ptáci zabloudilí se přec tvou tváří za obzory řítí. Tvým před oltářem jako hříšník podlý v prach bídný člověk klesá na kolena a znovuzrozen k záři tvé se modlí. V to nesmrtelné oplození ráno, v ta mysteria spásy bezejmenná, ó, věčné Slunce, budiž požehnáno! 43