HUDBA.

Jaroslav Kvapil

HUDBA.
Taj nevýslovný v hudbě dřímá jak v hlubinách, kde vody leží, mou celou duši vášní jímá, již rozechvělý chápu stěží. Pláč houslí chví se jak Tvé tělo, jak polibky Tvé harfa stená, má měkkou něhu toužné cello jak dlaň Tvá vůní prosycená. Tón klavíru je divně stmělý jak Tvoje těžké vlasy zlaté, je vlahý, táhlý, zvlněn celý jak zlíbán rtem mým tisíckráte. 29 Taj nevýslovný v hudbě dřímá, je vášnivý a přec je ryzí, cit našich srdcí obejímá a v nekonečnu lásky mizí. Bol Schumanna mne dráždí k pláči, já nechci slyšet jeho lkání, stesk Chopina mi nepostačí a snivý Grieg mnou nehne ani Ni Saint-Saëns, kdy šílen stená, ni Wagner plný mythů síly: chci slyšet hřímat Beethovena, v němž bohové se obrodili. Ať duší mojí velký hřímá, jak bytost Tvá ať vykoupí mě, v svou nesměrnost ať světy jímá a drtí mého žití břímě. Pak budu velký, Tebou velký, Tvé duše spasen symfonií, té velkolepé trpitelky, v níž pohanští dál bozi žijí. Taj nevýslovný ať v ní dřímá jak v hlubinách, kde vody leží, 30 mou celou duši vášní jímá, již rozechvělý chápu stěží. Taj nevýslovný Beethovena, jenž vášnivý a přec je ryzí, kde nekonečnost světů stená a v nekonečnu lásky mizí. 31
Básně v knize Liber aureus:
  1. SLUNCE
  2. V své toužné duši letních nocí něhu
  3. SVÉ MATCE.
  4. TRIUMFÁLNÍ SLOKY.
  5. JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.
  6. HARMONIE.
  7. HUDBA.
  8. POHANSKÝ SONET.
  9. STVOŘENÍ.
  10. VÁNOČNÍ SONET.
  11. IMPROMPTU.
  12. PANÍ HELENĚ MODRZEJEWSKÉ.
  13. MODLITBA JARNÍ.
  14. BŘEZEN.
  15. VZPOMÍNKA.
  16. PIANISSIMO.
  17. ZÁZRAK.
  18. ZIMA
  19. EKLOGA.
  20. Kde je naše štěstí? Mekkou, světlou zoří,
  21. EKLOGA JARNÍHO JITRA.
  22. KVĚT JASMÍNU.
  23. ROMANCE.
  24. PÍSEŇ.
  25. Čím byla jsi mi, svět by nepochopil,
  26. ALEJ
  27. POLIBKY.
  28. LETNÍ NOC.
  29. DUBEN.
  30. ŠŤASTNÉ SLOKY.
  31. V POZDNÍM LETĚ.
  32. Ta léta mizí jako mraků stíny,
  33. ŠTĚSTÍ.
  34. I. Když vešla jste tak usmívavě
  35. II. Růže, růže zrosené a svěží,
  36. III. Ó tóny smutných valčíků,
  37. IV. Ten život náš pln poklon je a frásí
  38. V. My věru nevíme, zda byli jsme tím šťastni,
  39. VI. I ta jeseň sbírá, pestré květy ráda
  40. VII. Ó kouzla večera,
  41. VIII. Vy s úsměvem všem stejně klaníte se
  42. IX. Byly to touhy, byla to krása –
  43. X. Je plna měkké vůně komnata,
  44. XI. Kam se řítíme
  45. XII. Jste unavena – spěte blaze
  46. MELANCHOLIE.
  47. V POZDNÍM LETĚ.
  48. NA DVA VERŠE Z „VITTORIE COLONNY“.
  49. SLOKY O UMĚNÍ.
  50. PÍSEŇ.
  51. SLOKY V JESENI.
  52. RESURRECTIO.
  53. PODZIMNÍ NÁLADA.
  54. AKMÉ.
  55. EKLOGA V LISTOPADU.
  56. ADAGIO.
  57. SVATEBNÍ SLOKY.
  58. Ne květin hrst, leč květů tisíce
  59. FINALE.
  60. EPILOG