MEDAILLON F. V. JEŘÁBKA

Jaroslav Kvapil

MEDAILLON F. V. JEŘÁBKA
Byls jednou z hvězd, jež jitro provázejí, když probouzí se k životu a jasu, byls poutníkem své doby ve šlépěji, jež za pravdou šla, hledající krásu. Byls vlnou v proudu, který znikne stěží, byť steré hráze v cestě rvaly ho, a kamenem byls, v základech jenž leží a nese tíži chrámu příštího. Hvězd úsměv zastře slunce září plnou – a na svém nebi krouží hvězdy přece; ta vlna splyne záhy s mnohou vlnou – však neviděna proudí dále v řece. A základů, jež ukryli jste v zemi, těch nedotknou se denní bouř a trud: ten každý kámen, ve své tíži němý, chrám zvedá k výši, silen, nepohnut. Buď požehnán, ty tichý pracovníku! Z tvých základů růst mohlo další dílo, psals vážná slova době do pomníku, a písmo tvoje hluboko se vrylo. Den plnou září svítí v českou hrudu, kde sémě tvoje teplem rozkvítá – v tu zkypřenou a plodnou naši půdu je tvoje stopa pevně zaryta. (1893)
80