Notturno.

Jaroslav Kvapil

Notturno.
Jdou bledým nebem oblakové bílí a jejich třísní září měsíc zlatý, tvá drahá hlava v moře snů se chýlí a vůně spí ti prsů nad poupaty. Vzduch chvící se a vůní přebohatý tvé čelo líbá, které v touze šílí sníc o azuru, v kterém nocí sváty jdou bledým nebem oblakové bílí. Tam andělé své vlasy rozpustili, svět celý skryl se v jejich vonné šaty, báň nebes jimi zaplála v té chvíli a jejich třísní září měsíc zlatý. Tvůj bílý duch v ten azur rozehřátý se tiše chví jak motýl zabloudilý, tam, písně mé kam padly věčnem jaty, tvá drahá hlava v moře snů se chýlí. Ty všechny touhy, jež jsme v duši skryli, zní jejím chrámem jako chorál svatý, [34] a na tvých retech chví se nápěv milý a vůně spí ti prsů nad poupaty. A moje láska jako přelud vzňatý v těch tónech šílí, svíjí se a kvílí, tam za tebou, v ten éther bez podstaty ti mojímoji snové nekonečnem spití jdou bledým nebem! 35