Měsíc v mlze.

Jaroslav Kvapil

Měsíc v mlze.
Z par noci vystoup plný měsíc žlutý, je jako květ, jenž plave v kalné tůni, květ polou svadlý, záhy utrhnutý a odhozený, zloupen o svou vůni. Ten hledí mlhou v ticho temných ulic, kde kaluže si s jeho svitem hrají, kde bloudí bída v koutů tmu se tulíc, i světa zášť, jež v bláto zašlápla ji. A měsíc mlhou hledí ve kraj pustý, kde šumí řeka teskně do rákosí, vrb holé proutí perlami kde rosí. Slyš, teď jak vzdech když v bolu zachví ústy, v proud něco padlo, voda zavřela se, dál spějí vlny, – a je ticho zase. [66]