SLUNEČNÍMU PAPRSKU V ZIMĚ.

Jaroslav Kvapil

SLUNEČNÍMU PAPRSKU V ZIMĚ.
Do pustých plání, zasněžených niv proč přicházíš, ó svědku jarních chvílí? To není zem ta, již jsi líbal dřív a hořel duhou v rose jejich květů: jí v zimu sotva holé stromy zbyly, sníh, jenom sníh teď v pustých polích je tu a ptáci, již tu pěli za rána, jsou pryč, skřek jenom slyšíš havrana – ó sirá je to vdova sklamaná! Ó přisel’s pozdě, příliš pozdě teď, tak jako v srdce schladlé mrazem světa se marně vrací nová láska zpět: ó najde led tam, kde dřív květy plály, jen pláč tam najde místo zpěvů léta a hroby snů, jež z jara se nám zdály: kde mládí je a zpěvy skřivana, kde sladcí snové lásky za rána? Ó sirá je ta duše sklamaná! 27