V ZAPOMNĚNÍ.

Jaroslav Kvapil

V ZAPOMNĚNÍ.
Zem zapomněla, o čem se jí snilo, když halila se z jara do poupat, a na stráni až sněhu bude bílo, pak usne vše, co zpívalo a žilo: tak se to lépe bude spát! Tam na hřbitově, k němuž mladou vesnou se s ptáky vrátil pestrý květů šat i nový život se svou písní plesnou, teď mrtví v hrobech v tužší spánek klesnou: tak se to lépe bude spát! A ze hrudi až vyrvem vzpomínání – květ poslední, jenž v žáru léta svad’, do vesny zpátky nebudem chtít ani a v dlouhém míru zapomenem na ni: tak se to lépe bude spát! 35