LETNÍ NOCI.
Fac, ut ardeat cor meum!
Máš, noci, perel víc, než moře ve hlubině,
a více démantů, než v ranním snění sad,
máš tolik slavíků a písní ve svém klíně,
co lásky srdce má, jež musí milovat.
Máš tolik myšlének, že svět jich neobsáhne,
a tolik jásotu, co ptáče za vesny
a tolik půvabu, v nějž duše stále prahne,
že světu celému jej vdechneš v smutné sny.
Ó dej mi hvězdu jen, by svítila mi v žití
a v temno duše mé pad’ světlý její jas,
ó učiň, démant tvůj ať v srdci se mi vznítí,
když paprsk naděje už v jeho šeru shas’.
Ó dej mi písně své, ať vyzpívám je z rána
a vpletu jejich květ své milé ve kštici,
ó dej mi myšlénku, jež krásou požehnána
v svět širý padne jak meteor zářící.
Jen síly dost mi dej v mé boly beze hrází,
dej peruť duši mé, by výš se mohla vznést,
žár nadšení mi dej v ten život, jenž mne mrazí,
a k skráním diadém mi upleť ze svých hvězd!
51