Cestou z divadla.

Cestou z divadla.
Noc bude vlahá, zázračná a tichá a do hlubin mé nekonečné touhy – jak z večera, když jasmín parkem dýchá – sen vykouzlí mi nádherný a dlouhý. Jdu kolem řeky, kde spí moře hvězdné, květ akácií prší tiše do ní – a v snivé proudy mojí duše bezdné se smutné hvězdy vašich očí kloní. Jsou u ložnice vaší okna tmava i záslony již spustila jste bílé: ó teď již jistě vaše drahá hlava v snů moře klesá tichou touhou spilé. Ó smutné oči, vaše zářné světlo teď jistě v šeru posvátných snů hasne a v duši vaší zázrakem již vzkvetlo hvězd celé nebe nádherné a krásné. 15 Noc všechny boly touhou ukonejší a v její kráse bouří světa není: ó spěte klidně, duše nejkrásnější, teď při polibcích andělského snění! Já chtěl bych láskou světy obsáhnouti, jež chvějným leskem do vesmíru planou, bych v jejích vlnách zvolna cítil plouti a chvět se vaši bytost zbožňovanou. Ó vím to jistě, nesu v duši domů si všechen mír, jenž na čelo vám dýchá, jenž chvěje vůní v klenbách starých stromů a nocí plá, jež zázračná a tichá. Ó spěte klidně, bytosti vy drahá, v svět mlčící se naše štěstí snáší, noc bude tichá, zázračná a vlahá – a duše moje plna krásy vaší. 16