Nesmrtelnost.

Nesmrtelnost. – Obraz Kaulbachův. –
– nobis quum semel occidit brevis lux nox est perpetua unu dormienda. Catullus.
Snad Akmé neznámá to přišla k stínům hrobů, kde, mrtvý básníku, tvůj šedý popel spal, a zázrak věčnosti ti pro budoucí dobu v tvůj obraz kamenný ret její vylíbal. Co byly polibky, jež za živa tě hřály, co jásot života, jenž spíjí k závrati, zde proti věčnosti, již velikou ret malý sem s tichou modlitbou v tvůj obraz líbá ti?! Ó, slávy zázraku, mne také jala touha tvůj pohár zlacený v své smrti vypiti, žít písní minulou v ta příští léta dlouhá, růst vzrůstem budoucna a věkům zářiti. 53 Leč dneska v modlitbách bych umřít přál si snivý prost vášně života i slávy výkřiků, bych našel po smrti jen jedněch retů divy, jak ty’s je nalezl, můj mrtvý básníku. Jak ty’s je nalezl a jistě věčně cítil, ač ve prach proměněn a lživých citů prost, když zázrak polibků se na tvůj obraz řítil, a v píseň beze slov tam budoucnosti rost. Rád umru předčasně a neznám choutkám davů: když srdce mého prach, jenž ve tmách bude spát, má Akmé vyhledá – tvou nesmrtelnou slávu, ó, mrtvý Catulle, já odpustím ti rád! 54