Modlitba.

Jaroslav Kvapil

Modlitba.
Já tebe opustil, ó bože neznámý, v tmách duše zmítané mně plamen víry shas’, však jsi-li kdesi přec a vládneš nad námi, má píseň chvějící tě hledá v touze zas. A jsi-li nad námi, jak bájí lidská zvěst, ty jistě dobrý jsi a spravedlivý též, ty jistě modlitbu, jež stoupá k říši hvězd, tam přijmeš v milosti a s láskou vyslechneš. V mou lásku šílenou a v její šerý chrám, kde velkou zpovědí čist v modlitbách se chvím, ó sešli zázrakem jen trochu štěstí nám, nech plát je nádherné tam sluncem zářícím. Ó dej nám víru tu, jež věky přežila, ó dej nám naději, že smíme šťastni být, a lásku nechej nám, již smrti mohyla v zem chladnou, bezcitnou víc nedovede skrýt. 59 A přec-li v životě tím kdysi hřešil jsem, že lásku bezměrnou, že nadšení jsem znal: dej všechno štěstí to svým svatým zázrakem mé duši nejdražší – a mne nech trpět dál! 60