Dvě sloky.

Jaroslav Kvapil

Dvě sloky.
Ó pomyslím-li, kterak v naše snění svět podlost svou a pohrdání mísí, jak namáhá se lží i vřavou denní, by roztrh’ ruce, jež jsme podali si: já poznávám, že větší víry není než víra ta, že celý svět nás klame, slast největší v tom, že jsme opuštěni a na tom světě že jen sebe máme. 78
Básně v knize Tichá láska:
  1. [Prolog.]
  2. Květiny.
  3. Večer. –
  4. Co bude potom?
  5. Cestou z divadla.
  6. Sloky.
  7. Melancholické sloky.
  8. Doloroso.
  9. Vzpomínka.
  10. Požehnání.
  11. Intimní sloky.
  12. Smutná chvíle.
  13. S knihou „ReIiquie“.
  14. In memoriam.
  15. Notturno.
  16. Modlitby.
  17. Moje píseň písní.
  18. V pozdním létě.
  19. Koncem srpna.
  20. Nad svadlou růží.
  21. V bouřné noci.
  22. Fialky v jeseni.
  23. Sloky.
  24. Noc.
  25. Nesmrtelnost.
  26. Píseň.
  27. Tři sloky.
  28. Modlitba.
  29. Píseň.
  30. S knihou „Růžový keř“.
  31. Naladění.
  32. Jak sloky básní mých. – –
  33. Sloky.
  34. Notturno.
  35. Solitudo.
  36. Ekloga.
  37. Doloroso.
  38. Dvě sloky.
  39. Zimní ekloga.
  40. Ticho.
  41. Sen.
  42. Impromptu.
  43. ***
  44. Vánoční sloky.
  45. V bouřné noci.
  46. Vánoční pantoum.
  47. Štědrovečerní sen.
  48. Symbolické sloky.
  49. Píseň.
  50. Slunečný den.
  51. Klidné sloky.
  52. Resignace.
  53. Adagio.
  54. První jarní píseň.
  55. Štěstí.
  56. Touha.
  57. Píseň v jarní noci.
  58. Melancholická nálada.
  59. V prvním jaře.
  60. Melodie.
  61. Mír.
  62. Tichá láska.
  63. [Epilog.]