***

Jaroslav Kvapil

***
Jak nebýt šťasten, když to slunce září, když září hvězdy padající s výší a čerstvé růže vašich krásných tváří v mé tiché touhy dýší, dýší, dýší?! Jak nebýt dobrý, když teď k mému loži, kde stávala dřív Zoufalost a Bída, se sklání jenom strážný anděl boží a modlitby mé zjevením svým hlídá?! Jak nebýt básník, dokud Krása žije v svém zázraku, jejž poznat smíme sami, a vaší rukou matka Poesie květ nejkrásnější mlčky podává mi?! 85