Vánoční sloky.

Vánoční sloky.
Jak bílý přelud němý, tichých vůní moře blouznivý Ježíš jde zemí a z dlaní plá mu zoře. A v jasu vodopádech se hvězdy za ním řítí, země má růžový nádech, jak bledá růže svítí. V mdlém plápolu se skvěje a světla po ní planou, nebeská propast se chvěje, hvězd kaskády z ní kanou. Dvě rudé kvetou růže kdes na severu v sněhu, básník jen pochopit může jich žár a jejich něhu. 86 V zem unavenou mrazem svou vůni dýší žhavou, Ježíš kdy snáší se na zem svým zázrakem a slávou. Dvě mladá srdce hoří jak ohnivé ty růže, v bouřích je, v bolestí moři jen Ježíš najít může. Přijď, Ježíši, a shlédni v ta srdce rozechvělá, v posvátný plápol je zvedni, jenž tobě září s čela. Ó podejte mi ruku, má Madonno a Paní – v žhavou těch srdcí dvou muku se boží láska sklání. Jak bílý přelud němý, jak tichých vůní moře blouznivý Ježíš jde zemí a z dlaní plá mu zoře. A v jasu vodopádech se píseň má k nim řítí, vaše tvář boží má nádech, jak bledá růže svítí. 87 V mdlém plápolu se skvěje a vůně na ní prodlí, celá má bytost se chvěje a souzvukem se modlí. Přijď, Ježíši, a shlédni v ta srdce rozechvělá, v posvátný plápol je zvedni, jenž tobě září s čela. Má Madonno a Paní, zem v zbožném zmírá plese, blouznivý Ježíš jde plání, jde Láska – modleme se! 88