Symbolické sloky.

Jaroslav Kvapil

Symbolické sloky.
Když usínal jsem mdlý a unavený, to byla noc, v níž bouře dutě hřměla, a nudou hodin jdoucích, bez proměny se duše moje k smrti opíjela. Pak ve snech svých jsem flétnu slyšel z dálky a viděl háje, petrklíč kde vzrůstá, kde zlatá rosa padá na fialky a milenci se líbají v svá ústa. A když jsem procit’ nadšen oním sněním, cos jako slunce plálo duší mojí a zářilo to plným jasem denním, kde na stole váš snivý portrait stojí. 96