Mír.

Jaroslav Kvapil

Mír.
Dřív nevěřil jsem, že to může být, by v mukách duše člověk šťasten žil, když smutkem svým, svou oddaností syt mír drahé duše pro vždy vykoupil. Teď jenom s vámi mohu šťasten být, část vašich slastí, vašich bolestí – jak v jediný a věčný slunce svit my věříme jen jedno ve štěstí. A mně se zdá, že mohu šťasten být i neštěstím a věčným smutkem svým, když mukou tou, svůj zapomenuv klid, jen trochu míru pro vás vykoupím. 118