In memoriam.

Jaroslav Kvapil

In memoriam.
Jsou vůně rozváty, a nikdo necítí jich, l už je mi pohádkou ta láska nesmělá! Jsou chrámy zbořeny, prach leží na lilijích, je všechno zalháno... A vy jste zemřela! A vy jste zemřela tak cizí, cizí, cizí, jak cizí byla jste, když míval jsem vás rád... Váš graciesní zjev mi z klidné duše mizí, tak cizí docela, tak cizí nastokrát! [28] Pár veršů galantních, hra citů pošetilá, sen mládí naivního, jež touží přesladce! Smrt teprv řekla mi, že opravdu jste žila a já se rozplakal... Mír vaší památce! V květnu 1897.
29