TAK JEDNA RŮŽE.

Louis Křikava

TAK JEDNA RŮŽE.
V puberty snech kdo vil jsi líbal líce a s princeznami prchal do dálky, kdo s Juliemi vzdychals do měsíce a hostem bývals v loktech rusalky: kdo parabolou snivého jsi mužství ve pouličních západ lásek vír tak z romantických přešed dobrodružství do vleku ošumělých avantur: vzpomínáš také čarovného roku, v němž chutnals radost z rudých koflíků, vzpomínáš proseb, neobratných kroků, bezradných smíchů, teskných dotyků, bolestí prudkých, těžkých zajíkání, šílících rtů, jimž nelze „Vzdej se“ říc, silhouett dvou kdes v lese za klekání se loučících, by nezřely se víc? Tak milovat a nevzdati se touze! Což může víc vzpomínka boleti? 36 Ten úder v zvon... Jej jednou slyšels pouze a do smrti jej budeš slyšeti. – – Tak jedna růže omámit zná žití..,žití... Jed v ránu trn, neurveš-li ho, vlít. Buď jako voják. Dbej svých čepobití, trny svých růží včas hleď ulomit. 37