UTRPENÍ.

Louis Křikava

UTRPENÍ.
Zavřené brány u tolika měst... A tolik pustin, tolik nočních cest a tolik vod, v nichž noc se shlíží pouze... když klopýtám, posměšný slyším smích, (sedají hloupé sovy na větvích) já šťastným však jsem v snu svém a své touze. Jdu v nocích jen a odpočívám v dnech, (je prudkým čelu mému slunce žeh) jdu v nocích jen, kdy chlad se v stínech tříští, kdy repot hvozdů hledá doprovod, kdy ztichlým vzduchem hukot slyším vod, kdy vítr tiskne vlny vřesovišti. Tak sám tu jdu – po tolik mladých let... Dnes oči mé v neznámý hledí svět, svět, jenž je sluncem bílým. Jsem cizím v něm... Nepru se o rozdíl. Neb o léta jsem již se opozdil... Nepoznán hlavu chýlím a dí o mně, že šílím... 41