NAIVNÍ POVZDECH.

Louis Křikava

NAIVNÍ POVZDECH.
Jaké to svádění sladké k bystřině zapomenutí... – Pojď, drahá! – – Ne – ach nech mne teď... Počkej, až trochu se setmí – – A za těch něžných her, polibků, vášnivých hnutí novou je slyšeti bytost... Z daleka volá k nim ze tmy... A – tomu říkají láska... Zvát k příchodu nový zas pupen... Sonatu, která jim lkáti dá něžností za stříbra luny, při níž se na srdci srdce rvaný jak zachvívá lupen, ukončit bolestně prudkým prasknutím nejdražší struny... 57