PŘÍMĚŘÍ.

Louis Křikava

PŘÍMĚŘÍ.
Nádherný útok to byl! My hnali se v před jako diví a na srdci každý z nás svatý talisman lásky si nes’, nám planuly zraky a v slunci se komoňů blýskaly hřívy... Však při první s Životem srážce hned zasažen jeden z nás kles’. Ó, odpusť nám, mrtvý Ty druhu! My pohřbít Tě neměli času... Ó, odpusťte, ostatní drazí, jež příšerná srazila pěst, že s koně když nepřítel strh’ mne, já s úzkostí ve mroucím hlasu jsem příměří sokovi nabíd, v němž s mečem mi urval i čest! Oř Nadšení uděšen prchal, já sám zůstal v krvavé pláni a bezbranné zaťav své pěsti jsem v mlhavou cestu se dal, přes mrtvoly kráčeje druhů, již meč měli v ustydlé dlani, sláb příliš, bych naději choval, sláb příliš, bych těchu si lhal! Meč vůle jsem odvrh’! A Nadšení prchlo! I talisman lásky jsem ztratil a nesmírnou krvavou plání tu potupen smírem jdu sám. Jdu v neznámo, nemaje nyní, kam se žalem svým bych se vrátil, cítě jen šílenou touhu, bych muka svá smrtí svou zkrátil, znak zoufalství vzlykem svým tiskna rostoucím kolem mne tmám. 9 Nádherný útok to byl! My hnali se v před jako diví a na srdci každý z nás svatý talisman lásky si nes’, nám planuly zraky a v slunci se komoňů blýskaly hřívy... Šťasten, kdos při první srážce jak hrdina do krve skles’!... 10