TYS VYHNULA SE...
S průvodem hostí hýřících proč vyhnulas se městům mým?
Že ze spálenišť stoupal dým a mraky táhly nad troskami?
Proč neshasilas požáry, jež zhynout mohly slovem Tvým?
Tak nechal hořet města jsem, jež spasit my dva mohli sami!
Mohly mé státi paláce, z nich vířit v kraj můj mohl smích
a zpěv oddaných zástupů Ti pod balkony mohl zníti,
pod baldachýny stuleni my za polibků sálavých
jsme mohli zase o sobě a šílené své lásce sníti.
Tys vyhnula se městům mým, jen družiny Tvé hlučný vtip
s divokým pláčem zoufalých v disharmonii hrůznou splýval,
ve vodách Smrti zasyčel naděje mé třpytivý šíp
a do tmy náhle zhoustnuvší zoufaje nad vším jsem se díval...
22