PROČ V DÁLI NESVÍTÁ?

Louis Křikava

PROČ V DÁLI NESVÍTÁ?
Proč v dáli nesvítá od pochodní Tvé druži? Můj chudý kraj by ji s jásotem vítal rád, pod nožky Tvé by stlal krev přibledlých svých růží a omlád rozkoší, že jdeš mi sebe dát... Z té tmy však přede mnou Tvůj vlas se nevynoří, Tvé rámě nesvitne a nezazní Tvůj hlas... A osiřelý kraj svůj žal svěřuje moři a řevu jeho vln jde vzlyk můj na pospas... V Tvých otců síních prý jsi na mne zapomněla... To býti nemůže! Noc, jež nás pojila ve čistých polibcích, nám snivé písně pěla, nás mlékem ňader svých hvězdnatých kojila nemluvné štěstím svým, úzkostí dech svůj tají, že více nepřijdeš, ač volám Tebe zpět, ač Tvého návratu mé hory vyčkávají, mých vodopádů hluk, šum lesů, luhů květ... 23 Oh – síně zářící zřím v světel bílém jasu a hostí tmavý tlum a slyším zpěvy v nich a z šumu nadšeně Tě velebících hlasů Tvůj jasný proráží až v samotu mou smích... Stesk objal duši mou... O navrať se již brzy!... Již růže po růži z mých zahrad uvadá. Les, jenž Tě miluje, lupením pro Tě slzí a nebes prudký pláč v kraj smutný upadá... 24