ZOUFALSTVÍ.

Louis Křikava

ZOUFALSTVÍ.
Loď letí mořem, jež ji shltí. „Oh! Kapitáne, zem chci, zem! Vln rány lehko bok můj zdrtí, v objetí svém nás smrť již škrtí, a moře řve: „Kdos vítězem!?“ „Nechť řve, nechť hučí, syčí, píská! Tvé rány líže jazyk vod... Je hrůza smrti tak Ti blízká?“ „Vzdor bezmocný mou hruď mi stiská...“ „V před! Vlétni, vlétni na skaliska a krví mou jich ztřísni hrot!“ Ostruha oře v boky bodá. „Oh, pane, milost! Znaven jsem! Mne bolest žhavá ran mých hlodá, před námi v roklích hučí voda a vichr řve: „Kdo vítězem?“ 28 „Nechť řve, nechť voda v roklích vyje! Smrť utiší pal Tvojich ran. To strach v Tvou šíji nehty ryje?“ „Vzdor zvířete, jež rádo žije!“ „V před! Slétni! Slétni! Melodie pohřební nechať slyším vran... Vlak chvatem smrti míjí vísku... „Oh, vůdče, stav mne v letu mém! Zničený most nám hrozí v blízku a v náruč balvanů a písku zve propast řvouc: „Kdo vítězem?“ „Nechť řve, jdi v boj s hladovým sokem, my zhyneme, nuž, nechť se rvem! Což chvěje strach Tvým tvrdým bokem?“ „Hněv šlehá v noc mým rudým okem!“ „V před! Slétni, slétni hlučným skokem a hyna sraz mne v hněvu svém...“ 29

Básně v knize V nocích bezhvězdných: