ČERVÁNKY MIZÍ.

Louis Křikava

ČERVÁNKY MIZÍ.
Večera pavouk zlatou přízi po unaveném nebi tahal a závoj rudý průhledný na smějící se skály spad, však plížících se mraků spár již závistivě po něm sahal a zmizel závoj, pavouk prch a na krajinu snes se chlad. Večera kovář výheň zdýmal, až září celý obzor vzplanul, hořela moře, jezera a okna domů, chrámů báň, leč mrak mu deštěm výheň shasil a kovář ve své práci stanul, kovárnu zavřel, v moře leh a chlad se v šedou snesl pláň... Noc vraždila se se dnem v horách, až horizont se krví zalil zem barvě deštěm brunátným. Však vítěz soka v moře vrh, horizont vymyl mlhami, jež u veliké chumle balil na horách used tmících se, v kraj hleděl, z něhož úsměv prch... Večera orel snes se v skalách a perutí svou rudou svítil do kraje, jenž mu díky vzdal ohnivým zrakem jasných vod, v tom tmavou střelou zasažen se orel se skal v moře sřítil, zrak shasl jezer, stměl se kraj a v lesy vnikal chladu hrot... 31