UBOZÍ.

Louis Křikava

UBOZÍ.
Tolik té záře, jež vyleje se z hvězd, a tolik toho měsíčního zářícího moře a tolik toho smutku, jenž v dechu země jest, a tolik toho hoře... Ta těla slabá a bídou zbělelá, jež na té poušti jako mrtva tváří k zemi leží, jež nevidí tu zář, kterak se zachvěla a kterak světem běží, jež v hlínu mají zaťatou svou pěst a z mrákot svých se probudivše hlinou vzhůru hází, že dráždí je ty jasné kmity hvězd, to světlo beze hrází... Ach, tolik toho smutku, jenž v dechu země jest, a tolik toho ničivého hoře, a přec je tolik záře, jež vyleje se z hvězd, a tolik toho měsíčního zářivého moře... 39