VÝČITKA.

VÝČITKA.
I.
Viděl jsem oblak, jenž se zvolna plížil z oblohy koutu nad milený kraj... Let vlaštovek se ku jezeru snížil, zněl jejich křik: „Kdos hříšným, kaj se, kaj!“... I pocítil jsem, jak mě srdce bolí. Což musí padnout příšerný ten pták zas na tu mladou svěžest mojich rolí, v něž mladý život jarem se byl vsák’? II.
Pták strašný odletěl... Svým zaleh’ křídlem mi role všecka, odnes’ jejich prsť, vichřicí odnes chatu, jež mi sídlem. Jen v sadě mém mi květů nechal hrsť... V mých lesích, v nichž to zlobou ještě hvízdá, na stromech mrtvých za ten okamžik hledají ptáci marně svoje hnízda. 44 Ó, Velký, dovol, zoufalstvím bych vzkřik’! Prsť rolí mých úrodní kraje v dáli, já s hlavou kleslou záhubě jdu vstříc... Pro hněv Tvůj též tu jiné lesy stály, a bylo jiných, lepších rolí víc... 45 OBSAH.
Místo předmluvy7 Příměří9 Lítost11 Rozbitá vása13 Housle v lese14 Vyprahlá duše15 Požár duše16 Nový život17 Mdloba18 Dav bledých19 Utonulé slunce21 Tys vyhnula se...22 Proč v dáli nesvítá?23 Notturno25 Smrt illusí26 Stesk lesa27 Zoufalství28 Pusť vlády otěžeotěže...30 Červánky mizí31 Smrt ve zvonici32 Fantomy34 V krčmě mládí35 Pyrrhova vítězství37 Ubozí39 Po slavnostech40 Neštěstí42 Výčitka44
E: jf; 2004 [47]