Odplata.
Počkej, dívko, počkej jen,
Přijde, věř mi, přijde den:
Jako bylo srdci mému,
Bude žalno srdci Tvému,
Přijde, věř, ten přijde den,
Dívko plachá, počkej jen!
Věděla jsi lásku mou,
Jsoutě toho svědci, jsou:
Prosily Tě zhaslé zraky,
Prosilať má slza taky,
Mé i líce blednoucí,
Moje rty se třesoucí.
Prosilo mé srdce víc,
Nepohnulo Tebou nic;
Neoutrpně semnou’s hrála,
Bolu mému jsi se smála,
[167]
Svobodnost vynášela,
Srdcem věrným zhrzela.
Buď plachá si dívčina,
Tvá i bude hodina,
O nedá s sebou tak hráti,
Své Milek se moci smáti;
Dříve nežli pomyslíš,
Střelu jeho ucítíš.
Rozhoří se touha v Tvých
Milkem ňádrech raněných,
Bude po Tvé mysli bodré,
Líce zhasnou, oči modré,
Budeš prchat družkám svým,
Aby lkala soukromím.
Budeš hledat upřímné
Budeš hledat srdce mé,
Pykajíc tu zdoru svého
Pozdě zvíš Ty cenu jeho:
V ten mě Milek pomstí den...
Počkej, dívko, počkej jen.
168