MĚSÍC.

MĚSÍC.
Po prohýřené noci šel bledý měsíc spat, Jitřenka svůdná marně jej chtěla zdržovat. Z obláčku růžového kývala sladce: „Hej! měsíčku mládenečku, tak příliš nespěchej! Čeká tě doma s bouří tvá panímáma Zem, na sklenku pěnivého zajdi si ještě sem!“ Měsíček jen se otřás’, protáhl obličej: „Ne, nechci, moje zlatá, dnes mi už pokoj dej! 39 Noc v krčmě u Vodnáře jsem probil, žel, ó žel! Své stříbro veškeré jsem do větru rozházel. Tam byli kamarádi, – Perun je všechny sper! – Falešné karty přines’ ten lotr Jupiter. Žid Merkur s bradavicí, Mars, hulán zarudlý, ti očko se mnou hráli a věru nezchudli! Kde jaký tulák noční po širém nebi byl, ten přišel a ten hýřil a za mé stříbro pil. A zpívala nám k harfě vyhaslá kometa, hořící grog tam pila babizna prokletá! Buď s Bohem! Hlava bolí, už blízko, blízko den, po mléčné cestě domů klopýtám unaven. 40 Vím, panímáma Země už jde mi naproti, to mračí se a chmouří a hrom tam rachotí!“ Den svítal, hvězdy hasly. Po bledé obloze měsíček nevyspalý klopýtal uboze. A nešel ani domů, za černé lesy šel, v mateřídoušce kdes tam den celý přeležel. 41