TŘEŠNĚ.

Karel Leger

TŘEŠNĚ.
Poslouchej, dívčinko mladá, květ stromů zvolna už padá. A jaro odletí spěšně, na větvi zardí se třešně. Ovoce sladké a rudé! Čí tahle třešnička bude? A přijde mládenec, ptá se: „Pro koho’s uzrála v kráse? Sládneš-li, třešničko, pro mě?“ – Nezhrdni, přikývni skromně! Nenech ho trápit se mukou, padni hned do jeho rukou! 121 Nechtěj se z pýchy ho zříkat, mohla bys jedenkrát pykat! Snad přijde druhý i třetí – ale čas úprkem letí. Pel mládí odvane spěšně, vyschne a sestárne třešně. Se smíchem půjdou kol chlapci – snědí tě, třešničko, vrabci! 122