BŮH.
S nebe hledí k zemi zamračen a němý
starý Bůh,
pod nim bitev vřava, ohňů výheň žhavá,
střelbou zem se chvěje, nářek plní vzduch.
A z údolí smrti zvedají se ruce,
zvedají se hlasy v zoufalství a muce:
„Tvá vůlevůle, Pane!
Tys tomu chtěl a celý vesmír plane
a duní zem,
svět starých snů se zřítil s rachotem
a z rumu, z krve, z popelu a z hrobů
čekáme novou dobu,
tajíme hrůzou dech
v zoufalství, v žalu, v úzkostech.
Ó, Pane všemocný, ty víšvíš,
proč jíti v boj a na smrt poroučíš,
proč tisícové denně umírají
ve sněžných pláních, v spustošeném kraji.
Z úst zesinalých poslední vzdech vane:
Tvá vůlevůle, Pane!“
A starý Pánbůh, vládce všehomíra,
zachmuřen mlčí. Slzu z oka stírá.
(1915)
28