NOKTURNO NA VSI

Otokar Březina

NOKTURNO NA VSI
Noc podzimní se tmavým dívá okem a ani hvězdy v zřítelnici nemá... Jak spánku obět zabitá a němá spí celá víska v klidu přehlubokém. Jen z mojí jizby nesmělým svým krokem zář lampy letí okénkama dvěma... S ní vítr mrazivý, když mává perutěma, jest ještě spánku nezmoženým sokem. A v klidu tom dav psů, jenž statky hlídá, tam po vsi vyje, kňučí si a stýská, a z druhých vsí mu sbor zas odpovídá... A občas s větrem hučí to a výská! – – Co to?... Aj, kolem vesnic plouží se to bída a psi ji cítí, že už chatám blízká... 120