HOLUBIČKY.
Pod myrtovým keřem s přimknutými víčky
na mém stolku ve snu bílé holubičky.
Sněžná jejich hrdla ovíjí dva vínky
upletené z proutků vonné rozmarínky.
Ó jak rád bych znal to dětské jejich snění,
když se jedna k druhé tulí v roztoužení.
Čím dél’ na ně zírám, tím mi něžněj’ v duši...
Pst! ať mi je ze sna tvůj krok nevyruší!
[70]