Poslání.
Druzi! Jsem starý cyklista –
leč pěšky jsem jen chodil,
a jenom někdy na dvoře
jsem cizí kolo – vodil.
Já bál se sedat vysoko,
bych hluboko neklesl,
a proto bolesť neumu
jsem v duši svojí nesl.
Však pojednou a rovříky
se octly maní v Praze,
já na ně hled’ a v jeden mžik
mi bylo v srdci blaze.
A jezdit jsem se naučil
tak bez námahy, tísně,
že samým blahem, rozkoší
cyklistské pěl jsem písně.
53
A někdy – takhle u večer
jsem je u verše kladl,
a při tom často vzpomínal,
kdy a kde jsem spadl.
Teď Vám je, druzi, posýlám –
snad pobaví Vás chvíli,
a byť i jenom některá –
já dost mám za svou píli.
E: lk; 2002
54