Anděl.

A. K. Lešan

Anděl.
Dělník Chvála sen měl jednou v noci, anděla že do vsi letět vidí, v oku měl cos od nadzemské moci a zas byl tak jako někdo z lidí. Z domku k domku jde ten anděl bílý, kde je hoře, smutek, mráz a bída, nad lůžkem se u nemocných chýlí, jejich dech a jejich hnutí hlídá. Nese dary – čeho komu třeba: tomu teplo, tomu zase léky, tomu pokoj, tomu sousto chleba, růži tomu, kdo spí na vše věky... Ženu si pán přivez na to krátce, krásnou, mladou, bůhví,bůhví odkud z dáli, před továrnou, prosti pro dnes práce, k uvítání dělníci jim stáli. 13 Hrčí vůz... Sta čapek vzhůru létlo, hrdla vzkřikla, oživnuly tváře. Sličná jako jarního dne světlo, usmála se paní na kočáře. Bledá, štíhlá kloní se a točí, v oku zář a dobrotu a vesnu. Chvála vytřel rukou slzu z očí říkal – že ji dobře viděl ve snu. 14