MDLOBA.

Emanuel Lešehrad

MDLOBA.
Ah! vše je vypito, vše snědeno! Juž není nic co říci! P. Verlaine.
Zamžené, rozlehlé pláně do noci rozlité. Únava smyslů a nuda života. Tajemných stesků pláně! Všechno v nich omdlívá smutkem. V šeru se ztrácí. Chudé, podmračné pláně. Záhadné stezky bolů, po nichž nekráčí nikdo! Bledé a věrné dumy ztracené v šedavé mlze, v neplodných pláních, mých drahých pláních vrací se pod moji střechu. Smutek mne tíží, přivírá ochablá víčka, palčivý vzduch se lísá kolem mých tváří a taví mé snění. A duše má neschopna boje, neschopna činu vzmužit se, rozdrtit teskné ty kraje úderem svalnaté paže, nemocna choulí se v koutku přikryta temnem, pozvolna zmírajíc pod dechem Smrti, jenž vane z únavných plání! 7