ITE MISSA EST.

Emanuel Lešehrad

ITE MISSA EST.
Jak vetchý zvoník, jenž se k hrobu sklání a v světě tom už skoro nežije, můj život rozzvučí své zvony plání, když zazní chrámem slavné „Kyrie“. Na puklých lištách sedá zadumčivý, kde krkavci svá hnízda mívají, arkýřem černým starostlivě civí, jak světlé stíny bloudí po kraji. Toť jeho raison. Někde vzpomíná si na plaché zjevy kyprých ženských těl, jich šíje ladné, ňadra, vonné vlasy a zapláče, že kdysi tolik chtěl. Jak vetchý zvoník, jenž se k hrobu sklání a v světě tom už skoro nežije, můj život rozzvučí své zvony plání, když zazní chrámem slavné „Kyrie“. 19