BALLADA O RUSÉM HOCHU.

Emanuel Lešehrad

BALLADA O RUSÉM HOCHU.
Aus alten Märchen winkt es hervor mit weisser Hand, da singt es und da klingt es von einem Zauberland. H. Heine.
Byl chudý sirotek. Ve tmavém hvozdě žil – a skalních doupatech; znal všechny písně ptáků a živé prameny a zámky čarných vil, jež věže z achatů nořily do oblaků. Za modrých večerů do kraje vycházel, když luna zardělá nad hvozdy závoj tkala, když z dálných předhoří zazněly tóny cell a kněžna rusalek své písně rozelkala. Na žlutém balvanu tak sedal každý den v sšeřeném úvale, jejž kapraď zarůstala, a bílé levkoje a květy plavých žen v jichž lepých korunách mdlá jeho duše lkala........ „DnesDnes povad’ zlatý hvozd... S ním víly odešly 28 do vodní hlubiny, jež zrakům zakleta je a v sirém potoce se shlíží měsíc mdlý a vůně vzpomínek na jasné slzy taje – – – Za teplých večerů teď tady ticho je, když hvězdy voskové nad lesy závoj tkají. A v šero pižmové zní hlasy hoboje. Kříž Jižní zaplanul nad oněmlými kraji.... 29