SVĚDOMÍ.

Emanuel Lešehrad

SVĚDOMÍ.
Sny přešly, doby rozmařilé, jak slunné dny a nudno snít a doufat v změnu! Jsou to chvíle, kdy není možno klidným být... Vím, ještě jakés’ touhy zbyly tak jako: msta a nenávist, ty se tu ještě někde skryly ve tmavém koutě trudných míst. A sny mé zejí jako sály, kde všechno křičí, vyčítá, mne mrzí vše a žízeň pálí, však číš, ta leží rozbita. Sny přešly, doby rozmařilé, jak slunné dny a nudno snít a doufat v změnu! Jsou to chvíle, kdy není možno klidným být... 39