VÍM, PŮJDU...

Emanuel Lešehrad

VÍM, PŮJDU...
Zas bude sedět zamyšlený, když měsíc sjede nad lesy, zas uzřím jej, až půjdu domů, seděti mlčky v stínu stromů, Smutek vážný, bezhlesý. A hrdlo mi to mocně svírá... Já bojím se těch zraků zlých, až ke mně svoje oči zvedne, má duše zachví se a zbledne, jakbych spáchal těžký hřích! Vím, půjdu plaše kolem něho a budu k zemi hleděti, a kudy půjdu, tudy všude uzřím listí svrasklé, rudé na své cestě ležeti... 40