DNES VEČER.

Emanuel Lešehrad

DNES VEČER.
Lo giorno se n’andava, e l’aer bruno toglieva gli animai che sonón terra, delle fatiche loro. AI. Dante.
Já oči odvrátil od žití a vešel do bran kláštera, kde mohl bych se pomodliti vždy nestrojeně z večera. Hluch k hlasu světa žil jsem v tiši, jak středověký, zbožný mnich; já chtěl jsem žít, jak žijí mniši zahrabán lidstvu v dumách svých. A v mojí duši hvězdy plály, a já jsem šťasten v tichu žil, tam venku v slunci ženy stály, ve všechněch chýžích květen byl. A já se nad svůj misál klonil, kde mřely táhlé světice a do své hrudi slzy ronil při modré záři měsíce. Má cela dneska v růžích vzkvetla a všude zřel jsem anděly, v rtech měli mír a v očích světla a v rukou palmy drželi. 61