SETKÁNÍ.

Emanuel Lešehrad

SETKÁNÍ.
Jsem měkký a mám soucit!
Ulicí města kráčeje kdysi spatřil jsem žebračku na stupních chrámu; tříleté děcko ji sedělo v klíně zírajíc do vřavy okolojdoucích. Bolestným zrakem do ulice zřelo a poutalo dámy svou křičící bídou špinavých cárů, páchnoucích žalem, prosebně spínajíc malinké ručky. A hlava klesá; zrzavá kadeř větrem se vlní, horoucně tiskne dítě k svým ňadrům matka, že zdá se život ten vůkol jediným peklem. O, ženo bledá, ty’s obraz mé duše, jež marně vzlyká na stupních dómu. 63