SMUTEK V ALEJI.

Emanuel Lešehrad

SMUTEK V ALEJI.
Tmavohnědé cypřiše svoje větve kloní. Ani vánek nedýše, azaleje voní. Drozdi zlehka volali líbeznými hlasy; utichli, když halali půlnoc zasteskla si. Mimo alej brala se, šustíc svojím šatem, modré hvězdy ve vlase, u vrkoče spjatém. 72