GALILEJSKÝ.

Emanuel Lešehrad

GALILEJSKÝ.
Z večera všichni drozdi umlkli a kdosi velký kráčel do šera. Byl shrbený a vlekl těžký křiž. A na hlavě měl věnec trnový a v srdci bolest. Když kolem kráčel na mne pohlédl: a jeho obličej byl žalem sklíčený a svoje zraky na mne upíral, tak bolestně, tak soustrastně, jak by mi odpouštěl... Pak zanik’ v noci. Všechno zmizelo, a každý dojem prchl z dohledu. Tam v dáli, v dáli v temnotě chladné, oh, tam kdosi mne čeká otevřenou náručí! 77