HALLUCINACE.

Emanuel Lešehrad

HALLUCINACE.
Stále víc se tmělo... Venku padal sníh, bojácně se třesa, ulpěl na oknech, hrkot vozů v šeru olivovém tich, zaznívaje z dálky jako v polosnech. V kamnech úpěl vítr. V staré komnatě v lenošce jsem seděl v blahých vzpomínkách, měsíc svítil oknem spoře, zapjatě, v moje srdce tmavé útlou dlaní sáh’... Venku bělaly se sněhem vlny střech, který klesal s nebe jako šarpije, v koutě komnaty jsem viděl v polosnech rozšklebenou lebku mojí Marie. 87

Kniha Atlantis (1899)
Autor Emanuel Lešehrad