JARO.

Emanuel Lešehrad

JARO.
Palouk se zelená... A slunce svítí. Dámy se prochází na louce: V červených šatech bělounké dámy. Ano, je jaro. Má tytéž vnady, ano, má tytéž paprsky měkké, jak v dávných dobách. Pasou se ovečky pod starou olší, kde tráva zeleně, vysoko roste a šťavnaté blatouchy kvetou... Přemýšlím. Vidím jak děti si hrají. Jímavý smích a růžové sukně. Vzpomínám na všechno, co kdysi bylo. Jsem k smrti smuten v tom rašícím žití. Slunce mne bolí a pažit mne tísní: Chtěl bych kam’s daleko, daleko za svět! 108