Na toulce.

Emanuel Lešehrad

Na toulce.
Na svojí toulce lesem zeleným jsem zabloudil na tichou pěšinu, kol níž po obou stranách trčely jak vážní kmeti staré modříny. Občas se žlutý motýl zamihl v modravém přítmí hustých haluzí, jimiž se draly sporé paprsky na zelenavý, kyprý koberec. V tom zaslechl jsem z blízké houštiny nějaký vzdech a praskot haluzí – já potichu keř nízký rozhrnul a spatřil párek selských milenců, již kráčeli z vesnice do města a šeptali si slova milostná. Chvíli jsem hleděl na ně v údivu, pak potichu se stranou odplíživ, bych nezkazil jim krásný okamžik, jsem zašel spěšně hlouběj do lesa.