Dopis.

Emanuel Lešehrad

Dopis.
Dnes, navrátiv se domů z procházky, našel jsem žlutý dopis na stole, jež poslalo mi známé děvčátko – s bušícím srdcem jsem jej otevřel! Drobounce psáno dvanáct větiček a roztomile chybný pravopis: „Můj drahý Emo! Dneska o sedmé tě očekávám u vrat stodoly, maminka neví, že se scházíme, a tatínek jel ráno do města. Přijď zcela jistě. Čekám na tebe. A přines s sebou bouquet fialek! Tvá znejmilejší Marta Suková.“ „Přijď zcela jistě...“ Jak to lahodí, že srdce v těle skáče radostí, že rozumím, co ptáci zpívají a usmívám se šťasten do světa.