PŘEDOBRAZ ČLOVĚKA

PŘEDOBRAZ ČLOVĚKA
Předobraz člověka, jenž ve věčnosti byl již před vtělením jeho v sféře pozemské, se vznáší v meziplanetárním prostoru jak síla praducha, jež touží vtělovat se ustavičně v hmotu, znova rodit se. Ten jediný zná taje Vesmíru. Je hostem na hvězdách, je ve všem stvoření, jež určeno má mocnou budoucnost, je nejsilnější ze všech paprsků a světlem duchovním, od boha vyslaným, jak matné zrcadlení vyšší jsoucnosti. Je plodem úrodného lůna Nicoty, z níž Všechno pochází, sám hrůzná představa a přece úžasná, jež pamatuje Chaos prasvětný, v němž o jsoucno své bojovala již s kosmickým obrem, Ohněm-netvorem, jenž nemohl ji pozřít, zničiti, neb Praduch ochraňoval ji svým závojem. Tak prostupuje všemi sférami a hledá, kde by odpočinul si na chvíli, jež se věky věků zdá, na nekonečné pouti vesmírem. 10 A nalezne-li někde vhodný svět, tu projeví se rozumovou bytostí, jež touží po duchovní oblasti, v níž tuší vyšší osud svůj. Když odpočinul si, zas dále putuje a za věky se jinde znovuvtěluje 11