Mé mládí prchlo v luzných snech,

Emanuel Lešehrad

Mé mládí prchlo v luzných snech, Mé mládí prchlo v luzných snech,
a cestou, kudy jsem kdys kráčel, spí měsíční svit v záhonech.
Mé mužství hýří silou tuh, a cestou, kudy k výším kráčím, se v slunné záři pestří luh. Mé stáří přijde s mírem dní; zda cestou, kudy k hrobu půjdu, se zralé klasy zavlní? 20